Markvartický rybníček

Snad keltské kalendářní-astronomické místo, zatím ovšem neprokázáno. Určitě ale výborná astronomická lokalita, názorně demonstrující starověkou astronomii.

Markvartický rybníček - okamžik východu Slunce na Čarodějnice 30. dubna

1. Jižnější val směřuje na východ Slunce o keltských svátcích Beltine (Čarodějnice 30. dubna) a Lughnasadh (11. srpna). Stín vržený vycházejícím Sluncem po jižnějším valu určuje velmi přesně termín těchto svátků. Stín pozorovatele přitom přesně pokrývá val po celé jeho délce - délka stínu je cca 40 metrů! Jev je pozorovatelný jen cca 6 dní v roce, konec stínu postupuje o 40cm denně, a datum svátku se dá určit na den přesně. Jedná se a datum napůl mezi slunovratem a rovnodenností, svátky tedy určují čtvrtou a pátou osminu roku, období nejdelších dnů.

2. Severnější val směřuje na východ Slunce o letním slunovratu. Stín vržený vycházejícím Sluncem po severnějším valu určuje období vyvrcholení léta a termín letního slunovratu.


Video vlevo - východ Slunce o Beltine 30. dubna - 40 metrů dlouhý stín pozorovatele se vynořuje přesně po délce jižnějšího valu
Video vpravo - východ Slunce o letním slunovratu - stín pozorovatele se vynořuje v minutě 2:35 přesně po délce severnějšího valu

Obsah:
1.1 Motivace
1.2. Směřování valů rybníčku
1.3. Východ Slunce o Beltine 30. dubna a o letním slunovratu
1.4. Východ úplňku kolem Lughnasadhu 11. srpna
1.5. Východ Slunce o zimním slunovratu 21. prosince a na Štědrý den
1.6. Určení termínu Velikonoc
1.7. Proč úplněk
1.8. Metonský cyklus - pohled od rybníčku
2. směřování na Růžovský vrch
3 Kontrola shody modelu ve Stellariu se skutečností, maximální lunovrat
4. Závěr
5. Poznámky
5.0 Keltský kalendář,  japonský tradiční kalendář   5.1 Odlehlost lokality   5.2 Siderický kompas   5.3 Jak postavit rybníček   5.4 Metonský cyklus a zatmění Měsíce   5.5 Použitý software

1.1 Motivace

Možné výjimečnosti rybníčku jsem si všiml už před řadou let, po návštěvě viereckschanzen ve Skřipeli u Berouna – Skřipel má stejné uspořádání, podobné umístění v krajině a stejný genius loci jako Markvartice u Děčína, jen velikost valů je jiná. Úhel pootočení Skřipele vůči světovým stranám je shodný s úhlem markvartického rybníčka. Pokládal jsem to ovšem za náhodu a věc jsem dále nezkoumal.

Skřipel - vnitřek čtvercových keltských valů - valy se stromy a pochozí pěšinou, kterou lidé podvědomě používají stejně jako v Markvarticích, umístění v ploché krajině se vzdáleným členitým horským obzorem vhodným pro astronomická pozorování, shodný stupeň zachovalosti valů, shodné pootočení vůči světovým stranám v úhlu, který je ze současného pohledu poněkud neobvyklý

V roce 2016 jsem ovšem na základě nových informací rybníček znovu porovnal nejen se Skřipelí, ale i s keltskými viereckschanzen v Markvarticích u Jičína – překvapení bylo veliké - porovnáním letecké fotografie rybníčku v Markvarticích u Děčína a viereckschanzen v Markvarticích u Jičína zjistíme, že valy v obou obcích mají stejné pootočení vůči světovým stranám, a stejný úhel rozevření 10°. Pouze jsou zrcadlově otočené podle osy sever-jih.

Markvartice u Děčína na mapě Bing

Markvartice u Jičína na mapě Bing

Směřování valů nebo úhel rozevření by tedy měly mít nějaký smysl? Navíc jak v Markvarticích u Děčína, tak i v Markvarticích u Jičína byl nalezen shodný symbolický prvek v terénu vně valů. Orientace podle světových stran naznačuje možný astronomický význam vlastností obou areálů. Prozkoumejme tedy astronomické vlastnosti lokality v Markvarticích u Děčína.

1.2. Směřování valů rybníčku

Pohled na rybníček cca z místa, kde se protínají prodloužené linie valů rybníčku – určeno dle fotomapy Bing. Je vidět, že obě stromořadí na březích rybníčku jsou v zákrytu, jsme tedy plus mínus na správném místě. Díky stromům dostatečně přesně vidíme, kam oba valy rybníčku směřují.



Noční fotografie od rybníčku 25.11.2016 v 18:15 - při porovnání s fotografií pořízenou ve dne vidíme, že valy rybníčku směřují na východ Plejád (A) a na východ význačné hvězdy Aldebaran (B), za vrcholem kopce vychází význačná hvězda Alnath. Nahlédnutím do astronomických tabulek nebo za pomoci astronomického softwaru (skvělé Stellarium) snadno zjistíme to co jsme do jisté míry již tušili, totiž že severnější val rybníčku směřuje na východ Slunce o letním slunovratu (A), a jižnější val rybníčku směřuje na východ Slunce o Crossquarteru 30.4. a 11.8. , tedy o keltských svátcích Beltine a Lughnasadh (B). Východ Alnathu označuje východ Měsíce o Major Lunar Stillstand, tedy nejsevernější východ Měsíce v 19tiletém cyklu.

Překvapivá je ovšem přesnost zaměření, a také to, že jsou zde zohledněny hned tři astronomické jevy, předpoklad byl pouze jeden jev - východ Slunce o Beltine 30. dubna.

Zbývá ověřit východy Slunce a Měsíce v příslušné dny.

1.3. Východ Slunce o Beltine a letním slunovratu



Vydejme se tedy k rybníčku na Čarodějnice (keltský svátek Beltine) dne 30. dubna, nebo v den Lughnasadhu dne 11. srpna. Pokud pozorujeme pouze východ Slunce na obzoru, vidíme sice, že Slunce vychází skutečně v jedné linii s valy, ale při pohledu do Slunce je jednak docela obtížné ověřit si přesnost linie val - východ Slunce, jednak to na pohled není nijak pozoruhodné - Slunce svítí tak jasně, že přesné místo východu Slunce jen tušíme. Jen odraz slunečních paprsků od pěšiny dává tušit, že zaměření valu je asi docela přesné. Teprve při dalších pokusech ověřit přesné zaměření valů zjistíme, že mnohem pohodlnější a především mnohem přesnější je pozorovat stín vržený Sluncem v okamžiku východu.



Výsledek je pozoruhodný! Stojíme-li na východním konci valu, je dne 30. dubna a dne 11. srpna stín pozorovatele v okamžiku východu Slunce vržený přesně ve směru valu, a co je také pozoruhodné - délka stínu pozorovatele odpovídá docela přesně délce valu! Jako by valy byly konstruovány právě pro takovéto pozorování! Stín pozorovatele je dlouhý cca 40 metrů a leží přesně po celé délce valu. Známe-li metodu, ověříme totéž v den letního slunovratu na druhém, severnějším valu - výsledek je excelentní - i zde pozorování stínu potvrzuje přesné zaměření severnějšího valu, zde podle východu Slunce v den letního slunovratu (zde je pěšina procházející po valu křivolaká a strom vrhající stín je šikmý, fotografie proto nevyzní tak přesvědčivě - přesnost vrženého stínu pozorovatele je ale stejně jednoznačná jako u jižnějšího valu v den Beltine 30. dubna).

Při takovéto délce stínu postoupí konec stínu v období kolem Beltine o 40cm denně, určení data je tedy na den přesné, a na konci valu jednoznačně rozlišitelné. O letním slunovratu postoupí konec stínu o délce valů o 3cm denně, určení data je tedy značně náročnější, přesto je určení slunovratu na den přesně možné.

1.4. A zimní slunovrat? Napoví nám letní východ úplňku

Pokud je na místě tak pěkně zachycený letní slunovrat a Beltine, je místo vhodné také pro pozorování zimního slunovratu, a dalších dvou keltských svátků, dělících rok na osminy (Halloween a Imbolc)? Pro první orientaci nám poslouží východy hvězd.

Noční fotografie od rybníčku. Sirius napovídá kde bude vycházet Slunce o Helloweenu (Dušičky) a Imbolcu (Hromnice). Hvězda HIP 5170 napovídá, kde bude vycházet Slunce o zimním slunovratu. Místo východu hvězdy HIP 4363 a hvězda Fomalhaut napovídají, kde bude vycházet Měsíc při svém nejjižnějším východu v rámci Metonského cyklu, i dráhu Měsíce k tomuto datu, opisující vrcholek Vysokého Lesa. Je zjevné, že již tak pozoruhodná stolová hora Freudenberg (Veselka) zde hraje klíčovou roli.

Něco nám už napověděly východy hvězd, ale ověřme si také východy Měsíce a Slunce. Letní východy úplňku nám napoví, kde v zimě vychází Slunce. Východ úplňku - pohled od sochy sv. Antonína Paduánského dne 9.6.2017

Je pozoruhodné, že východy úplňku Měsíce mají v průběhu roku obdobné vlastnosti jako východy Slunce, ovšem v zrcadlovém pořadí. Úplněk kolem dne Lughnasadhu 11. srpna vychází cca z místa východu Slunce v den Halloweenu 1. listopadu a v den Imbolcu 2. února. Kolem Lughnasadhu tedy můžeme pozorovat vlastnosti východu Slunce o Halloweenu - za pomoci východu úplňku. Výsledek vidíme na fotografii - lolkalita rybníčku je zvolena tak, že Slunce a úplněk v tyto dny vycházejí z vizíru tvořeného úbočími hor Veselka (Freudenberg) a Bažantnice. Poloha úplňku je přitom modifikovaná 19tiletým metonským cyklem - k datu fotografie se ovšem východ úplňku a Slunce dostatečně přesně překrývají.

východ úplňku při zatmění Měsíce dne 7.8.2017

východ úplňku dne 26.7.2018, pohled od rybníčku - důkaz toho, že Slunce v období kolem zimního slunovratu vychází za plochým vrcholem hory Freudenberg, vpravo od tohoto úplňku

Pohled od rybníčku dne 17.6.2019 v 22:25. V roce 2019 dochází k protnutí lunovratů a slunovratů, a konečně se můžeme dočkat prvních východů Měsíce z azimutu shodného s východem Slunce o zimním slunovratu. Výsledek je excelentní - dne 17.6.2019 v 22:25 vychází Měsíc s pěkným efektem světelného sloupu přesně ze středu vrcholové plošiny stolové hory Freudenberg (Veselka). V tento den je přitom azimut východu Měsíce shodný s azimutem východu Slunce o zimním slunovratu.

1.5. Východ Slunce o zimním slunovratu 21. prosince a na Štědrý den

Azimut východu Slunce o zimním slunovratu je tedy v terénu fixován vrcholkem hory Veselka - o zimním slunovratu Slunce vychází zpoza plochého vrcholku hory, pokud pozorujeme od rybníčku.

ilustrační foto působivosti slunovratového východu Slunce / úplňku Měsíce nad vrcholovou plošinou hory Veselka (Freudenberg), foto z jiného místa.

Východ Slunce dne 5.1.2018, čas 9:02, foto od rybníčku. Barevnost upravena tak, aby byl bod východu Slunce přesně vidět. Slunovratové foto od rybníčku zatím nemám k dispozici, pro naše účely ale fotografie pořízená o 15 dní později zcela postačuje. Slunce se teprve začíná vydávat na ústup z krajní slunovratové polohy, jak vidíme na dalším obrázku, kde červená čára označuje slunovratový východ Slunce.

Stellarium s extenzí Archeolines a fotoobzorem Markvartic - simulace okamžiku pořízení předchozí fotografie - východ Slunce dne 5.1.2018, čas 9:02. Vidíme, že simulace je pro naše účely dostatečně přesná. Červená čára označuje východ Slunce o zimním slunovratu. Zelené čáry označují krajní východy Měsíce v Metonském cyklu - symetrická poloha kolem vrcholu hory naznačuje vědomý výběr lokality.

Východ Slunce dne 5.1.2018, čas 9:02, foto od rybníčku. Barevnost upravena tak, aby byl bod východu Slunce přesně vidět. Detail předchozí fotografie - je vidět vrcholová plošina. Hromada kamení s otvorem - popisovaná již Amandem Paudlerem - se nachází vpravo od bodu východu Slunce (vyvýšenina s jehličnany), a mohla by tedy označovat slunovrat. Pravý okraj vrcholové plošiny končí stejně strmě jako levý okraj, zde je pravý okraj plošiny zakrytý jehličnany.

1.6. Určení termínu Velikonoc

Uvádím pro ilustraci astronomického a kalendářního myšlení v době založení rybníčku - uvidíme, že sledování východu Slunce a úplňku se skutečně v době založení rybníčku provozovalo. Termín Pesachu je stanoven takto: den prvního úplňku po jarní rovnodennosti. Termín Velikonoc: v neděli poté. Zpravidla se tedy jedná o první úplněk, který vychází jižněji než Slunce o jarní rovnodennosti (symbol kříže - kříží se dráhy Slunce a úplňku). Zatímco Slunce po zimním slunovratu vychází stále severněji a severněji, úplněk vychází stále jižněji a jižněji. Okamžik překřížení jejich drah určuje termín Pesachu a Velikonoc. Zatímco z pohledu současného kalendáře se jedná o nepochopitelně složitě určený nepravidelný termín, při sledování východů Slunce a úplňku se jedná o jednoduchý a velmi názorný způsob stanovení data obou svátků - jedná se o astronomickou událost, která je z astronomického pohledu logická a dosti významná.

Pokud z tohoto úhlu pohledu prozkoumáme vlastnosti rybníčku, zjistíme, že obdobným způsobem se za pomoci rybníčku dá určit začátek 19tiletého Metonského cyklu (překřížení lunovratu a slunovratu).

Stellarium s extenzí Archeolines a fotoobzorem Markvartic - východ úplňku 12.3.2017 - východ Slunce 21.3.2017 - východ úplňku 10.4.2017 - neděle poté je Velikonoční neděle 16.4.2017

1.7. Proč úplněk

V dnešní době nám většinou uniká základní vlastnost úplňku: úplněk vychází vždy kolem západu Slunce, a zapadá kolem východu Slunce. Svítí tedy po celou noc, a zároveň je Měsíc nejjasnější. V době bez umělého osvětlení a bez baterek důležitý fakt jak pro dálkové putování na místo srazu většího společenství, tak pro jakékoliv noční aktivity - slavnosti, válečná tažení, lov.

Zároveň má úplněk jednu pozoruhodnou astronomickou vlastnost: východy úplňku putují po obloze v protitaktu vůči východům Slunce. Na jaře Slunce vychází stále severněji a severněji, zatímco úplněk vychází stále jižněji a jižněji. A naopak, na podzim Slunce vychází stále jižněji a jižněji, zatímco úplněk vychází stále severněji a severněji. Oproti tomu jiné fáze Měsíce jsou ''zmatečné'' - vazba prostým protitaktem na Slunce tam není.

Východy měsíce jsou zároveň modifikovány 19tiletým metonským cyklem, což např. umožňuje koordinaci v delším časovém úseku. Metonský cyklus se dá výborně sledovat i v této lokalitě, kdy maxima východů Měsíce vycházejí v 19tiletém rytmu za levým nebo za pravým úbočím hory Veselka. Světlo úplňku je dostatečně jasné na to, aby vrhalo ostrý stín, a východy úplňku je tedy možné sledovat stejnou metodou jako jsme sledovali východy Slunce. Valy rybníčku tedy mohou tedy obdobně fungovat při východech úplňku v čase kolem zimního slunovratu, mezi Halloweenem a Imbolcem - jen namísto stínu vrženého Sluncem můžeme sledovat stíny vržené úplňkem. Pro určení maxima a minima Metonského cyklu se dá použít libovolná fáze Měsíce, a opět v této lokalitě můžeme výborně sledovat, zda Měsíc v rámci daného roku dosáhne vpravo od hory Veselka nebo ne. Vhodnější je ovšem sledovat průchod maxima přes místo východu Slunce o letním nebo zimním slunovratu - zatímco v horním a dolním lunovratu Měsíc váhá po několik let, průchod maxima přes slunovrat se dá určit na rok přesně. A co je podstatné - průchod maxima přes letní slunovrat se dá pozorovat za pomoci severního valu rybníčku. Průchod maxima přes zimní slunovrat se dá pozorovat za pomoci vrcholu hory Veselka.

Pravidlo pak může znít například takto: Jakmile stín vržený Měsícem po severnějším valu vstoupí poprvé dovnitř rybníčku (okamžik překřížení lunovratů a letního slunovratu), nacházíme se uprostřed 19tiletého Metonského cyklu - rok 2020, 2039. Lunovraty se ocitají vně slunovratů. V roce 2011, 2030, 2049 dochází k druhému protnutí slunovratu a lunovratů - stín přestává vstupovat do rybníčku, lunovraty se ocitají uvnitř slunovratů, a začíná nový Metonský cyklus.

Metonský cyklus je výborně popsaný například zde: Metonský cyklus

Měsíc označuje nejjižnější východ Měsíce v minimu metonského cyklu, kroužek označuje nejjižnější východ Měsíce v maximu Metonského cyklu. Nejjižnější východ Měsíce ve středu metonského cyklu se nachází za vrcholem hory Freudenberg-Veselka, za místem, kde je navršená hromada kamení s kruhovým otvorem (to může být samozřejmě náhoda).

Stellarium s extenzí Archeolines a fotoobzorem Markvartic - východ úplňku Měsíce 1.6.2025 - cca maximum Metonského cyklu. V tento rok východ Měsíce dosahuje 1x měsíčně až takto vpravo. V různé fázi - v létě vychází vpravo od hory úplněk, kolem rovnodenností vychází vpravo od hory půlměsíc, v zimě vychází vpravo od hory srpek a nov.

1.8. Metonský cyklus - pohled od rybníčku

Záchytné body na obzoru viditelné od rybníčku umožňují velmi názorné a pohodlné pozorování Metonského cyklu - minimum Metonského cyklu je uzavřeno mezi horami, maximum Metonského cyklu stoupá na vrchol hory Strážný vrch a překračuje vrchol hory Freudenberg-Veselka. Severnější val rybníčku a vrchol hory Freudenberg-Veselka umožňují na rok přesně odečíst počátek Metonského cyklu, kdy severní lunovrat protíná letní slunovrat (stín vržený lunovratovým Měsícem a slunovratovým Sluncem po severnějším valu rybníčku), a jižní lunovrat protíná zimní slunovrat (východ lunovratového Měsíce a slunovratového Slunce z vrcholu hory Freudenberg-Veselka).

1. rok Metonského cyklu - protnutí lunovratů a slunovratů - zatmění úplňku Měsíce v červnu a prosinci vyznačeno tmavě oranžovou barvou
Východy úplňku v roce, kdy lunovraty protnou slunovraty, rok 2011 (1 až 12 = východy úplňku v průběhu roku, cca leden až prosinec)
na začátku roku 2011 se lunovraty nacházejí vně slunovratů, od poloviny roku se lunovraty nacházejí uvnitř slunovratů. Rozdíl je dostatečný pro měření za pomoci stínu vrženého Měsícem na severnější val rybníčku.

7. rok Metonského cyklu - minimum
Východy úplňku v minimu Metonského cyklu, rok 2017 (1 až 12 = východy úplňku v průběhu roku, cca leden až prosinec)
lunovraty se nacházejí uvnitř slunovratů, a úplňky vycházejí uvnitř mezi horami Strážný vrch a Freudenberg-Veselka

10. rok Metonského cyklu - protnutí
Východy úplňku v roce, kdy lunovraty protnou slunovraty, rok 2020 (1 až 13 = východy úplňku v průběhu roku, cca leden až prosinec)
na začátku roku 2020 se lunovraty nacházejí uvnitř slunovratů, od poloviny roku se lunovraty nacházejí vně slunovratů.

15. rok Metonského cyklu - maximum
Východy úplňku v maximu Metonského cyklu, rok 2025 (1 až 12 = východy úplňku v průběhu roku, cca leden až prosinec)
lunovraty se nacházejí vně slunovratů, a úplňky vycházejí mezi vrcholem hory Strážný vrch a pravým úpatím hory Freudenberg-Veselka

1. rok dalšího Metonského cyklu - protnutí lunovratů a slunovratů - zatmění úplňku Měsíce v červnu a prosinci vyznačeno tmavě oranžovou barvou
Východy úplňku v roce, kdy lunovraty protnou slunovraty, rok 2030 (1 až 12 = východy úplňku v průběhu roku, cca leden až prosinec)
na začátku roku 2030 se lunovraty nacházejí vně slunovratů, od poloviny roku se lunovraty nacházejí uvnitř slunovratů. Rozdíl je dostatečný pro měření za pomoci stínu vrženého Měsícem na severnější val rybníčku.

Pravidlo pak může znít například takto: Jakmile stín vržený Měsícem po severnějším valu vstoupí poprvé dovnitř rybníčku (okamžik překřížení lunovratů a letního slunovratu), nacházíme se uprostřed 19tiletého Metonského cyklu - rok 2020, 2039. Lunovraty se ocitají vně slunovratů. V roce 2011, 2030, 2049 dochází k druhému protnutí slunovratu a lunovratů - stín přestává vstupovat do rybníčku, lunovraty se ocitají uvnitř slunovratů, a začíná nový Metonský cyklus.



Stín sloupu umístěného v severním rohu rybníčku - stín vržený vycházejícím Měsícem v maximu Metonského cyklu. Stín sloupu vstupuje do rybníčku po celou jednu polovinu Metonského cyklu, tedy např. v letech 2020-2030 vstoupí stín vržený vycházejícím Měsícem ze severního rohu do rybníčku přinejmenším 1x měsíčně, přitom v zimních měsících je tento stín výborně pozorovatelný - jedná se o úplněk. V letech 2010-2019 stín sloupu vržený vycházejícím Měsícem do rybníčku nikdy nevstoupí. Rybníček slouží pro zachycení protnutí lunovratu a slunovratu. Tuto funkčnost lze odvodit od výběru lokality - jsou zde zohledněny východy Měsíce v maximu i minimu Metonského cyklu, z konstrukce rybníčku přitom plyne, že rozhodující přitom není maximum nebo minimum Měsíce, ale rok protnutí lunovratu a slunovratu.

V roce protnutí lunovratu a slunovratu pak stín vržený Měsícem v maximálním azimutu vrhá stín přesně po severnějším valu rybníčku - shodně se stínem vrženým Sluncem v den letního slunovratu - k tomuto jevu dochází v tomto roce 1x měsíčně, v zimě se přitom jedná o fáze blízké úplňku, a stín vržený Měsícem je velmi dobře viditelný.

2. směřování na Růžovský vrch

Růžovský vrch je nevýznačnější dominanta v celém širším regionu mezi Děčínským Sněžníkem a Lužickými horami.

Na obrázku vidíme, že západní val rybníčku směřuje přesně na vrchol Růžovského vrchu, tedy pod azimutem 335°. Tento azimut se shoduje s úhlem pootočení obdélníkových keltských viereckschanzen ve Skřipeli, viz dostupné fotomapy, např. bing.com/maps . Valy markvartického rybníčku mají tedy stejný úhel pootočení vůči světovým stranám jako valy viereckschanzen ve Skřipeli.

Obecný význam tohoto azimutu: pokud hledím od rybníčku na Růžovský vrch, mám po pravé ruce východy Slunce o letním slunovratu, Beltine 1.5. a Lughnasadhu cca 11.8., po levé ruce západy Slunce o zimním slunovratu, Halloweenu 1.11. a Hromnicích 2.2. (zrcadlové keltské svátky vždy v polovině mezi slunovraty a rovnodennostmi).

Totéž zrcadlově platí pro úplňky, vzhledem k Metonskému cyklu ovšem jen přibližně - po pravé ruce máme východy úplňku kolem Halloweenu, Imbolcu a zimního slunovratu, po levé ruce máme západy úplňku kolem Beltine, Lughnasadhu a letního slunovratu.

mapy.cz - spojnice rybníčku a vrcholku Růžovského vrchu - azimut 335°. Pokud se nacházíme na jihozápadním rohu rybníčku (viz foto výše), vidíme, že západní val směřuje velmi přesně na vrchol Růžovského vrchu.

mapy.cz - viereckschanzen ve Skřipeli - azimut 335°

Pohled ve stejném směru z Veselíčka. Šipkou je označený západní val rybníčku směřující na Růžovský vrch. Vpravo prosvítá markvartický kostel.

3. Kontrola shody modelu ve Stellariu se skutečností, maximální lunovrat

Fotografie východu Marsu a stejný okamžik v programu Stellarium (stellarium.org) s extenzí Archeolines a fotoobzorem této lokality. Vidíme, že se shoduje pozice Marsu, pozice Měsíce, pozice a úhel pootočení souhvězdí v okolí Měsíce i nad obzorem hory Freudenberg.

fotografie - zatmění Měsíce a východ Marsu 27.7.2018, 22:28:44

Stellarium s extenzí Archeolines a fotoobzorem Markvartic - východ Marsu 30.4.2017 - stejný okamžik jako na fotografii. Vidíme, že se shoduje pozice Marsu, pozice Měsíce, pozice a úhel pootočení souhvězdí v okolí Měsíce i nad obzorem hory Freudenberg. Budou se tedy shodovat i poslední 2 v terénu neověřené východy Slunce a Měsíce - východ Slunce o zimním slunovratu (červná čára z pravého okraje vrcholu Freudenbergu) a východ Měsíce v nejjižnějším maximu Metonského cyklu - zelená čára vycházející z pravého úpatí hory Freudenberg, tedy z průsmyku Veselíčko. Umístění těchto dvou východů Slunce a Měsíce (plus symetrické umístění maxima a minima Metonského cyklu symetricky kolem hory Freudenberg - obě zelené čáry) patří mezi nejsilnější argumenty toho, že se v případě rybníčku jedná o vědomě zkonstruovaný astronomický objekt, určený pro pozorování význačných východů Slunce a Měsíce. Zda objekt zkonstruovali Keltové (nález mince v polích nedaleko areálu) nebo Jezuité na misii (socha sv. Antonína Paduánského), nebo snad vlastenci v 19. století (viz významné národopisné aktivity místního rodáka - Amand Paudler psal velmi detailně i o hoře Freudenberg), to zůstává zatím otevřené.

4. Závěr

Pokud navštívíme rybníček při východu Slunce ve dnech 30.4., 11.8. nebo 21.6., čeká nás zajímavý zážitek. Jev spojený s Beltine 30.4. a Lughnasadhem 11.8. je pozorovatelný v rozsahu +- cca 3 dny kolem daného svátku. Jev spojený s letním slunovratem je pozorovatelný v rozsahu +- cca 10 dní kolem letního slunovratu. Pozvolné vynoření stínu pozorovatele působí velmi mysticky, a mohu jen doporučit - viz videa.

Rovněž letní a zimní východy úplňku jsou velmi působivé a podléhají obdobným pravidlům, ovšem v průběhu roku zrcadlově převráceným - kolem letního slunovratu vychází úplněk nad horou Veselka, v zimním období vychází úplněk nad horou Strážný vrch, a v okamžiku východu vrhá stín po délce valů rybníčku.

V rámci každého 19tiletého Metonského cyklu si vždy po dobu 10-ti let můžeme užívat velmi efektní východy Měsíce z průsmyku Veselíčko za jarních nocí, ale především v letním období kolem letního slunovratu, kdy z průsmyku Veselíčko vychází večerní úplněk. Po dobu 7-mi let pak Měsic včetně letních úplňků vychází uvnitř slunovratu, a z průsmyku Veselíčka nevyjde ani jednou. Na rozhraní těchto období se po dobu cca jednoho roku lunovraty Měsíce shodují se slunovraty, a letní úplňky vycházejí z vrcholové plošiny Freudenbergu, ze stejného místa jako zimní slunovat.

Na jaře můžeme vidět nejjižnější maxima Metonského cyklu ve dnech po úplňku ve večerních hodinách nad horou Freudenberg. Na podzim můžeme vidět nejsevernější maxima Metonského cyklu ve dnech po úplňku ve večerních hodinách nad Strážným vrchem.

Efekty při západu Slunce a úplňku jsem zatím nezkoumal - situace tam není zdaleka tak jednoznačná a jednalo by se o pouhou spekulaci.

Přístup k rybníčku od markvartického kostela - vpravo za branou lesík s rybníčkem, vlevo hora Freudenberg.

5. Poznámky

5.0 Keltský kalendář,  japonský tradiční kalendář

Uvádím pro ilustraci toho, že se jedná o astronomicky zdůvodněný a logický kalendářní systém, používaný v různých částech světa nezávisle na kulturním prostředí.

Jedná se o kalendářní systém, který dělí rok na 4 roční doby posunuté vůči současnému dělení roku o polovinu čtvrtletí - slunovraty a rovnodennosti tak jsou vždy uprostřed daného čtvrtletí. Pokud se na toto dělení roku podíváme ryze technicky, zjistíme, že se na rozdíl od současných 4 ročních dob jedná o velmi precizní rozdělení roku nejen astronomicky, ale i ryze prakticky, z pohledu člověka, který se pohybuje v přírodě. Současné 4 roční doby dělí rok jen velmi přibližně podle zemědělského dění v přírodě, slunovraty a rovnodennosti jsou spíše jen astronomický jev, bez přímého praktického dopadu. Oproti tomu 'Keltský kalendář' a tradiční japonský kalendář dělí rok velmi precizně na 4 období podle množství denního světla.
Keltský kalendář se používal ještě ve středověké Británii - termíny výběru daní. Japonský tradiční kalendář se používá dodnes - v zemi rozprostřené přes několik podnebných pásů je dělení roku podle délky dne logičtější.

Rok se pak dělí takto:

zima
keltský kalendář 1. listopadu - 1. února - (Samhain neboli Halloween - Imbolc) (Dušičky - Hromnice)
japonský kalendář 8. listopadu - 4. února (sezóna 'fuyu')

krátké dny, temné období s minimem denního světla, dny jsou cca stejně krátké a neměnné, začíná prvními mlhami kolem 1. listopadu a končí prvním náporem Slunce kolem 2. února. Markvartický rybníček je v tomto období otevřený východům úplňku, zatímco Slunce vychází v okolí hory Freudenberg.

jaro
keltský kalendář 2. února - 31. dubna - (Imbolc - Beltine) (Hromnice - Čarodějnice)
japonský kalendář 5. února - 6. května (sezóna 'haru')

prodlužující se dny, přechodné období s velmi rychlou změnou délky dne den ode dne - už od 2. února Slunce nabírá na síle, dny se každým dnem viditelně prodlužují, příroda ale ještě spí

léto
keltský kalendář 1. května - 11. srpna (Beltine - Luhnasadh) (Čarodějnice - po sv. Anně)
japonský kalendář 7. května - 8. srpna (sezóna 'natsu')

dlouhé dny, kolem 1. května začíná období s největším množstvím denního světla - dny jsou cca stejně dlouhé a neměnné, živé a dynamické období začíná rašením trávy a listí a odehrávají se hlavní přírodní procesy. Právě na toto období je orientovaný markvartický rybníček. Markvartický rybníček je v tomto období otevřený východům Slunce, zatímco úplňky vycházejí v okolí hory Freudenberg.

podzim
keltský kalendář 12. srpna - 31. října (Lughnasadh - Samhain neboli Halloween) (po sv. Anně - Dušičky)
japonský kalendář 8. srpna - 7. listopadu (sezóna 'aki')

zkracující se dny, přechodné období s velmi rychlou změnou délky dne den ode dne - dny se viditelně zkracují, zklidnění přírody

zima
keltský kalendář 1. listopadu - 1. února - (Samhain neboli Halloween - Imbolc) (Dušičky - Hromnice)
japonský kalendář 8. listopadu - 4. února (sezóna 'fuyu')

krátké dny, další temné období s minimem denního světla, začíná prvními mlhami kolem 1. listopadu a končí prvním náporem Slunce kolem 2. února. Markvartický rybníček je opět otevřený východům úplňku.

5.1 Odlehlost lokality

Archeology přivádí do rozpaků zdánlivá odlehlost lokality a minimum keltských nálezů v regionu - příčina může být jednoduchá - nalézt místo s takovými vlastnostmi není jednoduché, takových lokalit je velmi málo. Navíc pro dosažení působivého efektu se musí jednat o horskou lokalitu. Je možné, že zde navázali na starší lokální tradici sledování letního slunovratu - západ Slunce o letním slunovratu za horou Zschirnstein, sledovaný z vrcholu hory Freudenberg. Zajímavé je, že Sequani žili v regionu s podobným horským charakterem krajiny - Vogézy s podobně strmými kopci.

Západ Slunce o letním slunovratu za horou Zschirnstein - pohled z hory Freudenberg (Veselka).

5.2 Siderický kompas

Siderický kompas je koncept využívaný ve starověké námořní navigaci, i jako domorodý navigační systém v Oceánii, využívaný pro dálkové plavby mezi ostrovy. Využívá toho, že pro danou lokalitu vycházejí jednotlivé hvězdy po celý rok ze stále stejné pozice na obzoru, a jejich úhlové rozestupy na hvězdném globu jsou neměnné. Jednotlivé hvězdy vycházejí nad obzor každý den o 4 minuty dříve, ale místo východu i západu každé hvězdy je celoročně neměnné. Cestovalo se tak 'za východem určité hvězdy'. Hvězdy s východem ze stejného azimutu pak tvořily 'lineární souhvězdí' a sloužily k navigaci v průběhu noci.

Siderický kompas zároveň spojuje východy hvězd s východy Slunce a Měsíce do jednoho systému bez ohledu na zeměpisnou polohu. Slunovraty, rovnodennosti i maxima a minima Metonského cyklu jsou jednoduchou součástí tohoto systému - každý tento jev je na obzoru fixovaný na azimut východu jedné význačné hvězdy nebo jednoho lineárního souhvězdí. Jedná se totiž o minima a maxima vůči hvězdné sféře.

5.3 Jak postavit rybníček - s pomocí siderického kompasu

Známe-li princip siderického kompasu, víme, že významné azimuty jsou k dispozici každou noc - jsou celoročně dány body východu vhodně zvolených hvězd nad obzor. Hledat vhodnou lokalitu i vyměřovat valy bylo tedy možné kdykoliv v roce, nebylo nutné čekat na uvedené význačné dny. Například 2.11.2017 bylo možné využít tyto jasné a nápadné hvězdy:
bod východu Slunce o letním slunovratu - bod východu Plejád v 17:30
bod východu Slunce o Čarodějnicích - bod východu hvězdy Aldebaran v 18:50
nejsevernější bod východu Měsíce v 19tiletém Metonském cyklu - bod východu hvězdy Pollux v 21:15

bod východu Slunce o jarní a podzimní rovnodennosti - bod východu hvězdy Mintaka v 21:12 (pravá hvězda v pásu Orionu)

bod východu Slunce o Vánocích a zimním slunovratu - bod východu hvězdy Kraz v 6:50 ráno nebo nenápadná hvězda tau3 Eri v 21:20
bod východu Slunce o Halloweenu - bod východu hvězdy Sirius v 23:45
nejjižnější bod východu Měsíce v 19tiletém Metonském cyklu - bod východu hvězdy Fomalhaut v 17:45

Velkou výhodou je horský charakter lokality a tedy zvýšený horizont - v rovině jsou východy hvězd zastřené atmosférou, v kopcích jsou východy hvězd viditelné ihned jakmile vystoupí na úroveň vyvýšeného obzoru.

Samozřejmě se jedná pouze o příklad, využít se dají v průběhu roku i jiné hvězdy. Jedná se jen o pomůcku k určení přesného azimutu, a za pomoci Stellaria s extenzí Archeolines můžeme velmi snadno vyhledat vhodné hvězdy k libovolnému datu. Vazba východů Slunce a Měsíce na východy hvězd přitom platí vždy v daném období zcela shodně pro celý starověký svět, od Řecka a Egypta po Čechy a Skotsko. S danou sadou znalostí (šest až osm azimutů) lze tedy snadno vybudovat velmi přesný astronomický areál kdekoliv v Evropě. Poloha hvězd se sice v průběhu staletí mění, ovšem velmi pomalu, změna je pozorovatelná až cca po 100 letech. Např. v roce -50 vycházely nápadné a krásné Plejády v místě východu Slunce o Čarodějnicích (Beltine), což se v té době jistě vědělo. V současnosti vycházejí Plejády v místě východu Slunce o letním slunovratu.

Zajímavým detailem je šikmý severovýchodní obzor - úhel rozevření valů 10° je možný jen při takto šikmém obzoru, při vodorovném obzoru by úhel rozevření valů musel být kolem 13°. Úhel 10° je přitom základní starověká úhlová míra používaná v Babylonu i v Egyptě, mimo jiné pro systém časoměrných mikrosouhvězdí. Takový úhel je tedy praktický pro starověkou astronomickou praxi. Zda je to v Markvarticích náhoda nebo ne můžeme jen spekulovat.

5.4 Metonský cyklus a zatmění Měsíce

(nutno ještě ověřit:) Je překvapivé, jak často se v souvislosti se starověkou astronomií hovoří o zatměních, a jak málo se hovoří o matematicky přesném 'orloji' slunovratů, lunovratů a úplňků.

Východy úplňku, východy význačných fází Měsíce, lunovraty i Metonský cyklus jsou matematicky přesný celoroční 'orloj', který se dá v přírodě poměrně snadno odpozorovat, pokud se jednalo o společnost, která se řídí úplňky - stačilo být celoživotně nočním strážcem stád a mít IQ>120. Lunovratů je 2x 12 až 13 do roka, a úplňky jsou zjevné. Jen 'objev' Metonského cyklu je náročnější a vyžaduje celoživotní pozorování východů Měsíce, a to ještě za výjimečně příznivých okolností, jaké jsou například právě v Markvarticích (nápadné východy letního úplňku střídavě 7 let vlevo a 10 let vpravo od hory Freudenberg, z působivého průsmyku Veselíčka).

Oproti tomu jsou zatmění i v horizontu celého lidského života náhodný jev, vázaný ovšem z větší části na význačné východy úplňku. Na rozdíl od východů úplňku a lunovratů tak zatmění nenesou žádnou užitečnou funkci, a dají se využít maximálně jako efektní orákulum (hod kostkou, náhodný jev), neboť k nim často dochází právě ve dnech, kdy je potřeba určit den úplňku, tedy v den, kdy snad pověřená osoba věnovala východu Měsíce větší pozornost, a předávala dál informaci 'dnes je úplněk'. Krom toho k zatměním dochází častěji v těch rocích Metonského cyklu, kdy dochází k protnutí lunovratu a slunovratu, tedy v rocích, které jsou pro určení Metonského cyklu nejdůležitější, a kdy určení protnutí lunovratu a slunovratu vyžaduje přesnou a kvalifikovanou práci. Zatmění jsou tak 'ezoterický bonus' k seriózní astronomické práci při určování 19tiletého Metonského cyklu.

I já jsem měl při focení východů úplňku hned 2x štěstí na velmi efektní a pěkné zatmění Měsíce, vázané navíc na horu Freudenberg (Veselka). Obzvlášť východ krvavého Měsíce v úplném zatmění doprovázený východem extrémně jasného Marsu působil opravdu velmi mysteriózně až hrůzostrašně.

Přesto mi po zkušenosti s markvartickou lokalitou připadají zatmění jako pouhý bezvýznamný vedlejší efekt dokonalého přírodního stroje, tak skvěle předurčeného k sledování běhu času, i k ryze užitkovému dělení času na pravidelné intervaly, s možností koordinace v rámci velkého společenství na úrovni státu.

pohled od rybníčku: východ úplňku při částečném zatmění Měsíce dne 7.8.2017

pohled od rybníčku: úplňek v úplném zatmění a okamžik východu Marsu za horou Freudenberg při úplném zatmění Měsíce dne 27.7.2018

pohled od rybníčku: úplňek v úplném zatmění a Mars nad horou Freudenberg při úplném zatmění Měsíce dne 27.7.2018

pohled od rybníčku: hora Freudenberg, úplňek a Mars při úplném zatmění Měsíce dne 27.7.2018 - Měsíc v úplném zatmění a Mars mají srovnatelný jas i barvu. Východy Měsíce z levého úpatí hory a Marsu z pravého úpatí hory Freudenberg i poloha nad průsmykem Veselíčko jsou velmi efektní.

úplňek při úplném zatmění Měsíce dne 27.7.2018 měl podobnou barvu jako Mars

5.5 Použitý software

Stellarium (stellarium.org) s extenzí Archeolines a fotoobzorem této lokality.

Stellarium s extenzí Archeolines a fotoobzorem Markvartic - východ Slunce 30.4.2017 - Beltine, viz fotografie ve stejný čas výše. Okamžik, kdy je stín pozorovatele vržen po délce valu, stín leží přesně po celé délce valu.

Stellarium s extenzí Archeolines a fotoobzorem Markvartic - východ Slunce 24.12.2017 - Štědrý den, zimní slunovrat

Stellarium s extenzí Archeolines a fotoobzorem Markvartic - východ úplňku Měsíce 9.6.2017 - cca minimum Metonského cyklu, viz fotografie ve stejný čas výše. V tento rok východ Měsíce nikdy nepostoupí více vpravo.

Stellarium s extenzí Archeolines a fotoobzorem Markvartic - východ úplňku Měsíce 11.6.2025 - cca maximum Metonského cyklu. V tento rok východ Měsíce dosahuje 1x měsíčně až takto vpravo. V různé fázi - v létě vychází vpravo od hory úplněk, kolem rovnodenností vychází vpravo od hory půlměsíc, v zimě vychází vpravo od hory srpek a nov.

6. Historie bádání

1854 - desetiletý Amand Paudler vystoupil společně se svým bratrem poprvé na horu Freudenberg, zážitek zpracoval ve své knize
jaro 2016 - Milan Bartoníček nalézá keltskou minci kmene Sequani v polích nedaleko rybníčku
3.6.2016 - poprvé držím v ruce keltskou minci nalezenou panem Bartoníčkem v polích nedaleko rybníčku
léto 2016 - mince odevzdána do muzea
1.11.2016 - první soustavné zkoumání astronomických vlastností rybníčku, první fotografie východů hvězd
30.4.2017 - objev efektu stínu vrženého při východu Slunce 30.4.
2017 - zhotovení fotoobzoru lokality do Stellaria
24.6.2017 - ověření směřování severnějšího valu a efektu vrženého stínu při východu Slunce o letním slunovratu
5.1.2018 - první ověření východu Slunce v období kolem zimního slunovratu
17.6.2019 - první fotografie protnutí lunovratu a slunovratu a potvrzení, že Slunce o zimním slunovratu vychází zpoza vrcholu hory Freudenberg (Veselka) jednak zcela přesně zpoza vrcholové plošiny, jednak s pozoruhodným velmi výrazným efektem

publikováno dne 19.9.2019
autorem textu, fotografií, ilustrací a screenshotů ze Stellaria je Otakar Kverka
autorem fotografie východu Slunce dne 5.1.2018 je Jan Smejkal
autorem fotoobzoru lokality do Stellaria je Otakar Kverka
Stellarium s extenzí ArcheoLinie a screenshoty ze Stellaria s extenzí ArcheoLinie jsou publikovány pod licencí GNU GPLv2 or later

---






















































     
Výlety, cyklotrasy a pěší turistika
po kliknutí na fotografii se zobrazí fotogalerie trasy & mapa:
Turistika Mezi vrcholky Lužických hor - pěkná pohodová cyklotrasa (35 km) Skalními městy Českosaského Švýcarska - pěkná pohodová cyklotrasa (46 km) Suťový les a výhled na Českosaské Švýcarsko - zajímavý pěší výlet v nejbližším okolí Markvartic (8 km) Rozhledny na Děčínsku - mezi Děčínským Sněžníkem a Jedlovou - přehled rozhleden a panoramatických výhledů Ski Polevsko - běžkařská stopa Jedlová - Markvartice - Benešov nad Ploučnicí - pohodová cyklotrasa (30km) Západ slunce na hoře Hana - krátký cyklistický nebo pěší výlet v nejbližším okolí (8,5 km) Veselíčko - adrenalinový trip - opuštěnou krajinou na horském kole nebo pěšky (16 km) povodím Bystré - cyklotrasa v blízkém okolí Markvartic (24 km) Růžovská planina - cyklotrasa v blízkém okolí (30 až 50 km) Caspar David Friedrich - po stopách kultovního malíře německého romantismu (výlet autem) Růžovský vrch - výstup na dominantu kraje - výlet autem a pěšky Brložec - Benešov nad Ploučnicí - krátká ale náročná cyklotrasa (23 km) hora Klíč a Panská Skála - náročnější cyklotrasa (43 km) Cesta skalním městem - cyklistický nebo pěší výlet v nejbližším okolí (7,5 km) Přes horu Hana na Zámecký vrch - cyklotrasa v blízkém okolí (19 km) Merboltice - malebná lánová ves vzdušnou čarou 8 km od Markvartic obec Studený - rozhledna Studenec - skalní kapličky,  soutěsky Stará Oleška - Markvartice - Merboltice - náročnější cyklotrasa po neznačených cestách a pěšinách (22+22 km) Oybin - romantický hrad 45 km od Markvartic (výlet autem)
turistika Markvartice Markvartice, fotoateliér F. Eypert Markvartice Markvartice 26.2.1913 Markvartice - člen tělocvičné jednoty ve slavnostní uniformě Markvartice Pravčická brána Růžovský vrch Markvartičtí skauti v letech 1945-48 Markvartice


Generated with Arles Image Web Page Creator