V rozlehlém údolí mezi obcemi Kerhartice a Malá Bukovina stávaly kdysi hned dvě osady - Veselíčko a Skřivánčí. Dnes zde nalezneme jen jediný statek, farmu zaměřenou na chov koní. V opuštěném údolí vládně zvláštní atmosféra - už při vstupu do údolí po cestě od Markvartic nás pod mohutnými stromy u bývalých pramenišť nad Veselíčkém přivítá liška. Zatímco po někdejších domech nezbyly skoro žádné stopy, divoká příroda prozrazuje polohu obou osad. Mohutné stromořadí stále vede podél bývalé cesty z Veselíčka nahoru na Skřivánčí, zplanělé ovocné stromy prozrazují polohu někdejší zahrady. Jiná nepoužívaná cesta je vyznačena dvěma liniemi neprostupných šípkových houštin. V lese narazíme na dlážděnou cestu spojující kdysi usedlosti na Skřivánčí - mechem porostlá cesta se dnes používá jen jako pěšina nebo jezdecká stezka. Při stoupání na vyhlídku na Skřivánčím vrchu nás překvapí mohutná černá zmije v obranném (nebo snad útočném?) postoji - s údivem zjišťujeme, že zmije v obranném postoji nápadně připomíná kobru... v uctivé vzdálenosti obcházíme tvora, který budí respekt. Vyhlídka ze Skřivánčího vrchu ovšem stojí za "nějaké to riziko". Vidíme celé údolí Veselíčka a Skřivánčí s lesy a drobnými lesíky - jednu z pramenných oblastí Bystré - staré jméno Absbach - Kančí potok - jistě nebylo náhodné, lesíky a divoké louky poskytují ideální úkryt zvěři. Při pohledu na východ vidíme daleko nahoře na náhorní planině domy Nového Oldřichova. Na severozápadě uzavírá výhled masív Vysokého lesa. Vydáváme se k této hoře, která skrývá několik pozoruhodných tajemství. Na skalnaté vrcholové plošině Vysokého lesa nás čeká poslední překvapivá vyhlídka na Veselíčko a zvlněné moře vrcholků Lužických hor. Z Vysokého lesa sestupujeme zpět do Markvartic.

Veselíčko
Veselíčko
a silueta Růžovského vrchu
Veselíčko - pohled od Markvartic
Veselíčko - pohled od Markvartic
vlevo tajemný Freudenberg, uprostřed průsmyk Veselíčka, vpravo Vysoký les
foto Jakub Nerad
Veselíčko
Veselíčko
ze Skřivánčího vrchu
Skřivánčí
Skřivánčí
zplanělé zahrady
Růžovský vrch, za ním pískovcový masív Českého Švýcarska
Růžovský vrch, za ním pískovcový masív Českého Švýcarska
výhled z hory Vysoký les nad Veselíčkem
Veselíčko
Veselíčko
strukturovaná čedičová homole, výška 4 m
Lužické hory
Lužické hory
pohled z Veselíčka
Vysoký les
Vysoký les
výhled přes Veselíčko na Lužické hory
Veselíčko č. 12, Flügelovi
Veselíčko č. 12, Flügelovi
kolem roku 1920
Fotografii poskytl Vladimír Šefl
z rodinného archivu
Veselíčko č. 16
Veselíčko č. 16
před rokem 1953
Fotografii poskytl Ján Miho
Josefina Mihová na Veselíčku
Josefina Mihová na Veselíčku
za povšimnutí stojí
tradiční kroj
z regionu Terchová,
zahrada s růží
i cesta vydlážděná místními šestihrany.
Před rokem 1953
Fotografii z rodinného archivu
poskytl Ján Miho
Pavel Miho při práci u Skřivánčí
Pavel Miho při práci u Skřivánčí
před rokem 1953
Fotografii
poskytl Ján Miho
Pozdrav z Veselíčka
Pozdrav z Veselíčka
foto Franz Eypert, Markvartice
kolem roku 1900
Veselíčko
Veselíčko
detail pohlednice
Veselíčko
Veselíčko
střed obce
Veselíčko č. 19
Veselíčko č. 19
hostinec
Veselíčko
Veselíčko
detail pohlednice
Veselíčko
Veselíčko
Veselíčko
Veselíčko
jediný zachovaný statek
Veselíčko
Veselíčko
před akcí Demolice. Z dvaceti budov na této fotografii existují dnes pouze 2.
Skřivánčí
Skřivánčí
Skřivánčí
Skřivánčí
před akcí Demolice. Z devíti usedlostí s cca 18-ti budovami neexistuje dnes ani jedna.
Veselíčko
Veselíčko
Muflon obecný
Vipera berus morpha prester
Vipera berus morpha prester
na Veselíčku můžeme potkat tento pěkný černý poddruh zmije obecné (ilustrační foto)

i lišku s pěknou bílou náprsenkou (ilustrační foto)
             

V roce 2008 jsem od Jána Miha získal čtyři historické fotografie Veselíčka. Takto popisuje Ján Miho, který na Veselíčku žil do roku 1953, starou pohlednici obce: "Nejsou vidět všechny objekty, ale historicky je to velice zajímavá fotografie. Je vidět dům Lopušanů, Jakubíků, Baranoviče, Novosada, Holeše, Müllera, Dikoše. Velký objekt v levé polovině u smrku je bývalý hostinec č. 19, zbouraný vojskem při akci Demolice asi v r. 1956. Veselíčko mělo vlastní vodovod s nádrží nad domem Dikoše (než objekt zbourali, patřil myslivcům), tři rybníčky, požární nádrž a čtyřmužnou stříkačku atd."

První tři fotografie poskytl pan Miho z rodinného archivu. Autorem čtvrté fotografie (pohlednice) je markvartický hostinský a fotograf Franz Eypert (viz ostatní staré markvartické pohlednice - Eypertův hostinec je hned na třech z nich) . Podle typu pohlednice lze datum pořízení odhadnout na rozmezí mezi roky 1898 - 1907.


Stručná historie Veselíčka

Veselíčko založil v roce 1560 Fridrich z Lutic, který v té době vlastnil část Markvartic. V roce 1564 je doložen název obce "Freydenhaim", obec v tomto roce tvořilo 16 domů. Názvem obce se zabýval i A. Paudler, který Veselíčko znal již od svých dětských let. Dle jeho spekulací byl prastarý název osady Freidenhain, tedy "posvátný háj bohyně Freya", o čemž měly svědčit i tradiční názvy vrchů nad Veselíčkem - Freidenberg a Hainbusch (dnes Veselka a Vysoký les). V roce 1833 žilo ve Veselíčku 122 obyvatel v devatenácti domech. Po odsunu místních Němců osídlili Veselíčko Slováci z Jánošíkova kraje, z okolí Terchové, z obcí zničených při dělostřeleckých soubojích při přechodu fronty.

Proč zaniklo Veselíčko? Důvody jsou "banální" - osada byla zejména v zimě obtížně dostupná, v exponované přírodní poloze s množstvím sněhu, bez obchodu a bez hostince. Děti chodily do markvartické školy, vzdálené dva kilometry po polních cestách. Zároveň bylo v té době k dispozici stále ještě velké množství kvalitních volných domů v okolních větších obcích - tyto obce měly na rozdíl od Veselíčka kompletní infrastrukturu a dobré dopravní spojení. Obyvatelé tak postupně odešli "za lepším" do okolních obcí. Některé domy byly postupně rozebrány na stavební materiál, nejvýstavnější budova v obci - hostinec v domě č. 19 - byl odstřelen Československou armádou v rámci "Akce demolice". Armáda odstřelila i všechny "nadbytečné" studny. V sedmdesátých letech tak na Veselíčku zbyly již jen dva domy, z nich dům patřící myslivcům se díky zanedbané údržbě postupně rozpadl (ještě v roce 1975 v tomto volně přístupném domě ležel na stole německý válečný časopis Signal), posléze byl tento dům stržen a zcela zlikvidován. Dnes na Veselíčku zůstává jediný statek.


Poznámky:

Citace z článku "Bourání pohraničí - akce Demolice"
autor Petr Mikšíček - publikováno na www.sedmagenerace.cz
http://www.sedmagenerace.cz/index.php?art=clanek&id=306

Během 40. a 50. let nebyly místní národní výbory schopny zajistit likvidaci „bouraček“. Na ruiny podél hlavních silnic od hraničních přechodů si tak dlouhodobě stěžovali nejen místní obyvatelé, ale také cizinci a turisté. Toto defilé rozpadajícího se bohatství po sudetských Němcích rozhodně nebylo nejlepší reklamou lidově demokratického státu. Vláda se tedy dle usnesení Politického byra ÚV KSČ z května 1959 rozhodla všechny opuštěné a zchátralé stavby v pohraničí zbourat. Kromě nespokojenosti zastupitelů a občanů na východoněmeckých hranicích bylo důvodem konání II. celostátní spartakiády a také vídeňského kongresu socialistické mládeže v červnu roku 1960, jehož účastníci se měli jet podívat na exkurzi do „země stínů a ruin“, jak česko-rakouskému pohraničí pozorovatelé říkali.

Plošné likvidační akce z přelomu let 1959—1960 se zúčastnily vojenské útvary civilní obrany, jednotky Pohraniční stráže a Vnitřní stráže. V první etapě těchto demolic příslušníci zlikvidovali do září 1959 více než 17 tisíc objektů, ve druhé ještě o 615 staveb více. Destrukce vykonávaly většinou celé roty (asi sto vojáků) se zázemím těžké techniky. Vytipované domy bouraly do úrovně maximálně jednoho metru nad zemí. Nejprve budovu strhly, poté těžkou technikou provalily sklepy a zaházely do nich veškerý stavební materiál, popřípadě jej odvezly. Tímto způsobem bylo „zbouráno pohraničí“. Do politicky žádoucího obrazu též zapadalo, aby se všechny ruiny v obci demonstrativně zbouraly na výročí konce války, 1. máje nebo VŘSR. Demoliční firmy i armáda si vedly „bourací deníky“, kam zapisovaly, co vše se musí zbourat a proč. Důvody, proč některé památky musejí pryč, zní dnes opravdu barbarsky a absurdně.

Výlety, cyklotrasy a pěší turistika
po kliknutí na fotografii se zobrazí fotogalerie trasy & mapa:
Turistika Mezi vrcholky Lužických hor - pěkná pohodová cyklotrasa (35 km) Skalními městy Českosaského Švýcarska - pěkná pohodová cyklotrasa (46 km) Suťový les a výhled na Českosaské Švýcarsko - zajímavý pěší výlet v nejbližším okolí Markvartic (8 km) Rozhledny na Děčínsku - mezi Děčínským Sněžníkem a Jedlovou - přehled rozhleden a panoramatických výhledů Ski Polevsko - běžkařská stopa Jedlová - Markvartice - Benešov nad Ploučnicí - pohodová cyklotrasa (30km) Západ slunce na hoře Hana - krátký cyklistický nebo pěší výlet v nejbližším okolí (8,5 km) Veselíčko - adrenalinový trip - opuštěnou krajinou na horském kole nebo pěšky (16 km) povodím Bystré - cyklotrasa v blízkém okolí Markvartic (24 km) Růžovská planina - cyklotrasa v blízkém okolí (30 až 50 km) Caspar David Friedrich - po stopách kultovního malíře německého romantismu (výlet autem) Růžovský vrch - výstup na dominantu kraje - výlet autem a pěšky Brložec - Benešov nad Ploučnicí - krátká ale náročná cyklotrasa (23 km) hora Klíč a Panská Skála - náročnější cyklotrasa (43 km) Cesta skalním městem - cyklistický nebo pěší výlet v nejbližším okolí (7,5 km) Přes horu Hana na Zámecký vrch - cyklotrasa v blízkém okolí (19 km) Merboltice - malebná lánová ves vzdušnou čarou 8 km od Markvartic obec Studený - rozhledna Studenec - skalní kapličky,  soutěsky Stará Oleška - Markvartice - Merboltice - náročnější cyklotrasa po neznačených cestách a pěšinách (22+22 km) Oybin - romantický hrad 45 km od Markvartic (výlet autem)
turistika Markvartice Markvartice, fotoateliér F. Eypert Markvartice Markvartice 26.2.1913 Markvartice - člen tělocvičné jednoty ve slavnostní uniformě Markvartice Pravčická brána Růžovský vrch Markvartičtí skauti v letech 1945-48 Markvartice


Generated with Arles Image Web Page Creator